Kdy přestat mixovat nebo ani nezačínat?

By admin|Listopad 23, 2016|Články|

Z diskuzí na dětských hřištích i na internetu je vidět, že téma přechodu z mixovaných příkrmů na opravdové jídlo je poměrně probírané. Často slýchám o dětech, které jiné než mixované jídlo natahuje a jejich maminky se už dnes hroutí z představy doživotního mixování. Někdy se už dokonce smiřují s tím, že místo klasických obědů budou svým dětem kupovat skleničky s příkrmy i na střední. Ne, tohle je už trochu přehnané. Ale kdy je tedy ten správný čas začít s opravdovým jídlem?

Jak dlouho bychom měli jídlo dětem mixovat?

Když mnozí z nás vidíme, jak děti plivou větší kousky jídla a jak se jimi dáví, raději sáhneme po mixéru. Připadá nám to tak bezpečnější. Jak se ale potom děti mají naučit kousat, když dostávají jen tekutou stravu?

Ještě jsem neslyšela od žádné maminky, že by její dítě udělalo několik prvních krůčků, ale protože upadlo, tak mu to chození raději zakázala a vyzkouší to s ním zas až za měsíc, až bude zralejší. Ono totiž bez padání, bez potlučené hlavy a nějakého toho breku se asi žádné dítě chodit nenaučilo. Stejně tak bez nějakého toho zakuckání nebo dávení se ještě děti nenaučily jíst. Pokud se rozhodneme všechny příkrmy mixovat, bereme tak svému dítěti možnost naučit se jídlo zpracovávat. Přitom mixovat pak všechno můžeme tolik týdnů a měsíců, dokud nás to bude bavit. A až si jednou řekneme dost, tak chvíli bude vše poplivané a zapatlané, párkrát dítěti nějaký ten kousek zaskočí nebo ho trochu natáhne. Nakonec se ale jíst tak jako tak naučí, nezávisle na tom, jak staré tou dobou bude. Tím, nechci říct, že je každé jídlo dokonale bezpečné a není se potřeba ničeho obávat. Je dobré začít s něčím měkkým jako vařenou zeleninou, brambory, rozvařenou rýží nebo měkkým ovocem. Začít přitom ale můžeme hned, jak dítě projeví zájem. Je přitom normální, že máme strach. Jsou to přeci naše děti, ne cvičené opice. Ale ten strach budeme muset překonat ještě mnohokrát, kdykoliv se děti budou učit něco nového, při čem by si mohly ublížit. Časem bude třeba jim dát důvěru, že zvládnou kousat, zvládnou samy chodit, krájet nožem nebo přejít silnici… a strach tu bude vždycky.

Je tedy potřeba vůbec jídlo mixovat?

Pravděpodobně to potřeba vůbec není. Naše babičky, prababičky ani tisíce generací před nimi neměly možnost příkrmy mixovat a tak děti jedly jídlo, které bylo na stole a to buď v celku nebo rozmačkané vidličkou. Nebylo třeba kupovaných příkrmů ve skleničkách na cesty, protože nebyl problém najíst se kdekoliv s dospělými. I dnes se mnozí rodiče vrací k rodinnému vaření a podávání kusovitých jídel už od miminka formou blw metody. Malým dětem je při teto metodě dovoleno, aby samy jídlo prozkoumaly a krmily se rukama. Přičemž děti, které se naučí dříve samy strefit rukou do pusinky, pak jsou schopny i dříve se samy krmit lžičkou. Ten správný čas kdy začít s opravdovým jídlem, je totiž hned, jak dítě začne vše zkoumat a ocucávat.

Oběd v restauraci aneb cestovat se dá s batoletem i bez skleniček (Kuba 12m)

Jak jsme skončili s mixovanými příkrmy u nás?

Když jsem ještě nevěděla nic o blw, nechápala jsem, proč Kuba svoje mixované jídlo jíst odmítá a neustále loudí o zbytky z mého talíře. Náš pes tehdy vzorně ležel ve svém pelechu, protože je naučený u stolu nežebrat. Kuba mě při jídle tahal za nohavici, kňoural a já přemýšlela o tom, že by bylo fajn, kdyby taky seděl v pelechu a já se mohla v klidu najíst 🙂 Ne, i když byl Kuba malý, u našeho stolu měl své místo. Posadila jsem ho tedy do židličky a došla pro lžičku, kterou jsem mu chtěla s krmením pomáhat. Když jsem se vrátila, čekala na mě hromada střepů a mezi nimi kousky brambor a brokolice, které jsme měli mít k obědu. Kubovi čekání na nějakou lžičku přišlo tehdy zbytečné a talíř s jídlem si chtěl přitáhnout sám. Ještěže i tehdy jsem byla zvyklá vařit dvojité porce, takže jsme nemuseli být bez oběda.

Čekat na lžičku přišlo Kubovi zbytečné, když jíst přeci může i rukama ( tehdy 7m)

Během jídla mi pak Kuba fascinovaně koukal do pusy, jak koušu a sám přitom spokojeně ožužlával brokolici. „Možná přeci jen je to trochu opičák,“ pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak mě napodobuje. Tehdy bylo víc jídla vyplivnutého než snědeného. Také jsem měla strach, když jsem viděla, že se občas zakucká, ale jeho šťastný výraz mě utvrdil v tom, že dobře ví, co dělá a že je vše v nejlepším pořádku. Uvědomila jsem si, že nechci, aby můj strach bránil Kubovi sedět s námi u stolu a prozkoumávat rodinná jídla. Vím totiž, že za pár let budu ráda, když bude mít zdravé jídelní návyky a zvykne si na chutě rodinné kuchyně.

Pokud byste chtěli začít vařit místo příkrmů opravdové obědy, na kterých si pochutnáte vy i dítě, mám pro Vás pár tipů, které fungovaly u nás, v několika rodinách v mém okolí a můžou fungovat i Vám:

  • Stolujeme společně
    Už od samého začátku příkrmů, jsem musela předvést, že každé jídlo, které nabízím je jedlé a dělala si srandu, že má Kubík vrchního ochutnavače. Když jsem ale měla dělat, jak skvělý je kupovaný špenátový příkrm, tak si z mého špatného hereckého výkonu vyvodil, že tohle on rozhodně jíst nebude. Když nás Kuba ale s chlapem vidí u stolu, jak si na nějakém jídle vyloženě pochutnáváme, vždycky upoutáme jeho pozornost.
  • Jídlo vaříme tak, aby bylo nejen výživné, ale i chuťově dobré
    Jak jsem výše psala o kupovaném špenátovém příkrmu…Jistě měl všechny důležité živiny, ale ke společnému stolování vhodný nebyl, alespoň pro nás tedy ne. Jsme totiž rozmazlení skvělými rodinnými jídly, které v upravených verzích vaříme i pro Kubu. Vhodné suroviny z hlavního jídla jsme do roka připravovali zvlášť v plecháčku bez soli a koření a nakonec jsme si pochutnali všichni.
  • Do jídla nenutíme, ale nedáváme žádná náhradní extra jídla
    Kubu jíst nenutím, někdy si dvakrát přidává a jindy několik týdnů téměř nejí. Všechno má ale svůj důvod. Někdy přijde střevní chřipka, jindy se objeví nové zuby a někdy ani příčinu neodhalím. Pravda je, že děti mají různá období, fáze rychlého nebo naopak zpomaleného růstu a s tím i jiné požadavky na stravu. Volbu Kuby respektuji, ale nikdy mu nedávám žádná náhradní jídla. Dětská hřiště jsou plná dětí s pusou nacpanou sladkostmi a pak slyším jejich maminky, jak si zoufají, že děti nechtěly jíst oběd. Ono žádné dítě nechce umřít hlady. A je rozdíl vybírat mezi obědem a sladkostmi a nebo mezi obědem a hladověním.
  • Necháváme Kubu, aby sám prozkoumal podávané jídlo
    Oproti doporučením blw metody, kdy děti mají jídlo zkoumat výhradně samy, jsem Kubovi od začátku pomáhala. Ale krmení lžičkou u nás skončilo spíš pitím přesnídávky rovnou ze skleničky a politým šťastným dítětem. Od chvíle, kdy Kuba zvládl sám sedět, vydobil si místo u našeho rodinného stolu, kde dostává dospěláckou stravu upravenou v mimi verzích. Také se od necelého sedmého měsíce krmí převážně sám, i když mu s jídlem občas pomáhám a krmím ho, když je unavený.

    Během jídla přidržuju misku, všechno je upatlané a Kuba (8m) se tváří nadšeně

  • Při prvních pokusech o samostatné krmení jsme byli tolerantní
    Podle mě nezáleží jestli je dítěti sedm měsíců nebo rok a půl. Když ho poprvé necháte, aby jídlo prozkoumalo, bude v něm nejdříve patlat, kousky plivat a převracet misku. Chybami se prostě děti učí. Musí nejdříve všechno prozkoumat a pak se teprve může soustředit na další fázi, kdy začne doopravdy jíst.
  • Na nepořádek jsme se připravili
    Než se Kuba dokázal strefit do pusy, hodně jsem ocenila bryndák s korýtkem. Taky jsem tehdy neustále přidržovala jednou rukou misku, aby ji Kuba nepřeklápěl. Ocenila jsem potom jídelní podložku, která podtlakem přilne ke stolu a tak se nepřeklopí. Nakoupila jsem na bazárku po desetikoruně stará trička, takže nepláču, když se Kuba pokecá něčím nevypratelným. Pod židličku dávám na koberec látkovou plenu, kterou pak už jen vytřesu. Doma tohle ale řešit nemusím, protože máme dlažbu, kterou navíc po akci uklidí pes.

Dneska už je Kuba kabrňák a zvládá krmit lžicí nejen sebe, ale i panenku. Pes marně čeká a na zem nic nepadá.

Pokud byste měli zájem vařit společná jídla pro sebe i batolata, můžete sledovat náš web a facebookovou skupinu Jíme s dětmi, kde můžete najít inspiraci z našich rodinných receptů. Také připravujeme prodej silikonových jídelních podložek Žabík, které jsou ke společnému stolování s malými dětmi jako stvořené. Kdybyste chtěli zjistit více o metodě blw, doporučuji zajít na besedu Dity Vlčkové a nebo alespoň navštívit její web.

 

 

Pokud nevěříte, že je možné, aby malé dítě mohlo jíst jídlo s dospělými a k tomu ještě samo, třeba změníte názor po shlédnutí následujícího videa, na kterém se Kuba na osmi měsících sám krmí kuřetem na rýži, mrkvi a rajčatech.

Share this Post: