Iluze dokonalých Vánoc

By admin|Prosinec 19, 2016|Články|

Iluze dokonalých Vánoc

Jako Vánoce jsem si dřív představovala provoněnou čistou domácnost, deset druhů nazdobeného cukroví, roztomilé dekorace, hořící svíčky, krásně zabalené drahé dárky a město překryté bílým sněhem jako peřinkou. Letos skrz okno téměř nevidím, jak je špinavé. Venku jsou jen hromady bláta, šedivo a mlha. Adventní svícen jsem vybalila z krabice z loňska až předposlední adventní neděli a napíchala do něj jen tři čajové svíčky. K té čtvrté musím ještě dohledat stojánek. Jako výzdobu máme plný obývák komínů z krabic, které sahají místy až do stropu a místo balení dárků obaluji desítky z nich černou strečovou přepravní fólií. Z návštěvy si přivezl Kubíček od babičky světýlka alespoň do okna, když u nás doma prý nikde nic nesvítí a jemu se „blik“ tolik líbí.loni-touhle-dobou

Dříve jsem na Vánoce pekla deset druhů cukroví (viz fotka), s předstihem balila dárky, v nablýskaném bytě zapalovala svíčky a rozvěšovala dekorace. Letos jsme těsně před svátky rozjeli naše podnikání a na to ostatní už tak nějak nezbyl čas. K dokonalé vánoční atmosféře má tak náš byt hodně daleko, ale mně to nevadí. Vánoce totiž nejsou o balícím papíře, uklizeném prachu za skříní, cukroví ani koledách, ale především o lidech.

Přestože nemáme letos tolik druhů cukroví jako loni a to co máme vypadá divně, tak jsme si pečení s Kubou moc užili. Jeho smích je silně nakažlivý, takže během pečení jsme se i dost nasmáli. Ano, mohla bych péct dokonalé cukroví, čehož bych možná docílila pečením po nocích nebo držením Kuby v ohrádce. Pro mě je ale mnohem víc těch několik společných okamžiků a Kubovy zářící oči, v kterých vidím, jak je šťastný, když mu dovolím pomáhat. Letošní cukroví je tak speciální hned z několika důvodů. Kuba mi několikrát, když jsem nedávala pozor vykrájel vykrajovátkem už vykrájené tvary a vytvořil tak nové abstrakce. Těsto bylo hodně moučné a trhalo se, jak jsem ho neustále opravovala a znovu a znovu vyvalovala, když mi ho rozkrájel nožem nebo rozďoubal prstíkem. Možná bude v těstu i sem tam nějaký vlas, protože jsem nestihla Kubu zadržet, když se rozhodl do něj mlátit hlavou. A taky jsem musela hodně zrychlit svoji práci, když za mnou donesl v moučných ručičkách čisté prádlo z pračky.

dscf0203

 

Myslela jsem si, že až budu mít jednou děti, budu už vážná a dospělá osoba. Před Vánoci budu mít vše nachystané a dokonalé. Místo toho jsem se díky svému dítěti dokázala vrátit v čase a dívat se na svět dětskýma očima, které dokáží hledat radost kdekoliv a kdykoliv. To my dospělí, jsme si zanesli do kalendáře den, kdy máme být šťastní a veselí a za ten jediný den mnohdy utratíme nemalý peníz.

Dnes ráno jsem tak místo vánočních příprav šla s Kubou ven. Slunce asi zapomnělo vyjít, kolem paneláku byly jen zbytky sněhu, bláto a louže. Celou cestu mírně pršelo a na sídliště padala bílá mlha. Trasu, kterou by běžný dospělý šel 15 minut jsme s Kubíčkem šli téměř 2 hodiny.

Protože jsme ale nikam nepospíchali, měl Kuba dostatek času mě upozornit na všechny krásy, kterých bych si bez něho ani nevšimla. Radostně mi ukazoval blikající popelářské auto. Na kosa schovaného ve křoví dělal několik minut „bububu kuk“, pohoupal se na houpačkách a uklidil velkou hromadu listí do odpadkového koše. Klouzající led Kubu neustále rozesmíval a s každým uklouznutím a pádem propukal v další záchvaty smíchu. Když jsem ho pozorovala, jak se chechtá ležíc na zádech na ledě, došlo mi, že štastný a veselý může být člověk, kdykoli. Když hledáme radost kolem sebe, můžeme ji taky nacházet. Nemusíme čekat a plánovat určitý den, kdy máme být šťastní, ani nakupovat věci, které nás mají šťastnými udělat. Malé děti narozdíl od nás dospělých nedokáží plánovat, ale jejich schopnost těšit se z drobností jsme my naopak ztratili.

kuba-prochazka

 

Někdy se nám dospělým tak dokonce kvůli plánování jednoho radostného dne může stát, že nám proklouznou mezi prsty desítky jiných dní, které pak strávíme v nervech a stresu. Takový stres jsem ucítila včera, když jsme s tátou a Kubou strávili tři nekonečné hodiny nakupováním dárků v nákupním centru. Díky bohu jsme nakupovali přesně podle připraveného seznamu a byl to první a poslední velký nákup, ale i tak jsme měli všichni nervy pořádně v kýblu. Nákupy jsme ukončili v okamžiku, kdy jsem se v oddělení s kuchyňským nádobím s Kubou přetahovala o hrneček, což skončilo hysterickou scénou, řevem a válením po zemi. Ten komu ujely nervy byl Kuba, ale kdybych se nestyděla, neměla jsem málo k tomu veřejně si pobrečet taky.

V tu chvíli mi před očima proběhly okamžiky, které jsem zažila z let, kdy jsem pracovala v nákupním centru. Zase jsem slyšela křik zákazníků, kteří si vybíjeli svůj předvánoční stres. Znovu jsem zaslechla i pláč mých kolegyň, které se pod tíhou výčitek těchto lidí hroutily. Sice není pro obchody lepší než předvánoční čas, ale je to zároveň čas, kdy umí být lidé jeden na druhého kvůli stresu opravdu zlí. Před Vánoci se u nás na krámě tak mnohdy brečelo i několikrát denně. Děti sice nechápou důvody, ale dokáží nasát náladu nás dospělých jako houby. Nezlobím se tak na Kubu, že mi ještě přidělával další nervy svým pláčem. Kdybych totiž neměla nervy v kýblu já, nemusel je mít ani on.

Nechci psát, že Vánoce jsou špatné. Ony samy o sobě za nic nemůžou. Jsou rodinnými svátky plnými tradic, dobrého jídla a pospolitosti. Jsou ale jen jedním dnem z celého roku a pokud se něco nepodaří, jsou potom desítky dalších dní, které můžeme prožít šťastně a vesele. Šťastný může být totiž člověk i když stojí po kotníky v bahně a je celý promoklý, jako tehdy my, když jsme si s mužem řekli své „ano“. Věci nemusí být dokonalé, aby byly krásné. Je vlastně úplně jedno, jak jsou nazdobené na povrchu a mnohem důležitější je, jak se člověk cítí uvnitř. Stejně jako může být svatba jen krásnou předehrou k mnohem krásnějšímu manželství, můžou tak být Vánoce jen předehrou k celému následujícímu roku.

Přeji Vám z celého srdce, abyste vánoční svátky prožili v klidu s lidmi, které máte rádi a také Vám přeji šťastné nejen Vánoce, ale celý příští rok 2017!

kuba-prochazka-2

Share this Post: