Haló, mámo!

By admin|Leden 29, 2017|Články|

„ Haló mámo, tady tvoje dítě. Slyšíš mě vůbec ještě?”

„Ahoj lásko, někdy možná ještě trochu ano. Ale většinou mám pocit, že ti vůbec nerozumím.”

„Mami, to přeci není možné. Vždyť třičtvrtě roku jsme byli spolu jako jedno tělo. Dokázala jsi rozpoznat, kdy mám hlad a jedla podle zvláštní těhotenské chutě přesně to, co jsem potřebovalo.”

No, to máš vlastně pravdu. Ale když jsme byli spolu jedno tělo, všechno bylo jednodušší.”

Maminko, všechno je pořád jednoduché. Vždyť se stále snažím, říkat ti, co chci jíst a co nechci, kdy potřebuji jen mléko a kdy pochovat. Copak mě neslyšíš? ”

No, slyším, ale je těžké tě někdy pochopit, když nemluvíš…”

Maminko, vždyť jsme pořád jedno. To musím mluvit, abys mě začala vnímat? Proč mě krmíš, když brečím, že jíst nechci?”

No víš, mám strach, abys nebylo hladové.. Jsi ještě malé a cítím za tebe zodpovědnost.”

Mami, sice jsem malé, ale ne hloupé. Vím, co potřebuju a taky ti to pořád říkám. Jen poslouchej.”

To ale není tak jednoduché. Ty nejsi lékař ani výživový poradce. Jak můžeš potom vědět kolik čeho je dobré sníst?”

Mámo a ty sama snad každé své jídlo konzultuješ s lékařem nebo poradcem? Jíš, když máš hlad a to, co sama chceš. A proč mi někdy nedáš ochutnat kousek tvého jídla, když se po něm stále natahuju? ”

Děťátko, to přeci nejde. To by ti asi neudělalo dobře. Moje jídla narozdíl od tvých přesnídávek nejsou pro krmení miminek schválená v laboratořích . ”

Mami, já se ale narodilo do tohoto světa a chci žít tady s tebou a ne v ochranné bublině.”

Dobře, možná bys mohlo ode mě zítra dostat kousek nesolené brambory. Ale kdyby bylo po tvém tak jíš jen trošku a pak bys nejraději pilo jen mléko. Takhle to ale nejde dělat pořád, musím tě postupně odstavit. ”

A když se budu učit chodit, budeš mě taky odnaučovat lézt po čtyřech? Víš, že až budu dobře chodit, nebudu potřebovat lézt ani nosit. Dokud to ale ještě tak jistě neumím, jsem za lezení a poponesení rádo. Chtělo bych taky mít jístotu, že když se ještě úplně neumím najíst, tak dostanu mléko… Až budu jíst všechna jídla, přeci mléko už nebudu potřebovat i bez tvého vedení.”

Miminko, nevím, jsem z toho zmatená. Podle brožurek o příkrmech i ostatních maminek, bychom to měli dělat jinak, než ty chceš.”

Mami a musíme to dělat všichni stejně? Prosím přestaň se ptát knížek, internetu a doktorů, co je pro mě dobré a zeptej se radši mě. Já ti to přeci povím a můžeme se pak spolu rozumně domluvit, co mi schválíš a co ne.”

To zní všechno rozumně, ale nevyroste potom z tebe kvůli tomu špatný člověk?”

Ne, vyroste ze mě jen dospělý, který si bude od mala jistý v komunikaci se svými nejbližšími, který bude zvyklý na respekt okolí a nenechá sebou zametat jako hadrem. Vyroste ze mě dospělý, který pozná, kdy má hlad a kdy je sytý nezávisle na tom, jestli něco zbylo ještě na talíři. Nebudu se muset tak přejídat jako jiní nebo naopak nebudu zapomínat jíst a tak tloustnout. Vyroste ze mě dospělý, který bude zvyklý na chuť ovoce a zeleniny, když mi dovolíš, abych ji ochutnalo v její nezměněné a nezakonzervované chuti. Myslíš, že ty chceš něco jiného? Nebaví mě jíst o samotě speciální jídla ani samo čekat, až se najíš ty. Jsem tady na světě, protože chci být s tebou. Mohli bychom zítra jíst společně?”

spolu jíme

Share this Post: