Jak se mi podařilo oblomit zeleninového nejedlíka

By admin|Březen 1, 2018|Články|

Stejně jako každá máma bych si přála zdravé dítě. Proto obzvlášť v období různých chřipek a rýmiček bych o to víc chtěla, aby jedlo dostatek ovoce a zeleniny. Dřív s tím nikdy nebyl problém, ale z ničeho nic asi na 2,5 letech začal náš syn Kubík vybírat na stranu z polévek a omáček hrách, kukuřici nebo kousky mrkve. Nejdřív jsem se utěšovala, že je to jen nějaké období, které samo přejde, ale pořád se to opakovalo a  když z polévek pomalu jedl jen vodu a sem tam těstoviny, tak jsem už  byla poměrně smutná. S mixovanými omáčkami a polévkami jsem moc nebodovala a tak dál jakékoliv neidentifikovatelné podezřelé kousky zeleniny končily na kraji talíře.

A tak jsem přemýšlela, proč to vlastně dělá, přestože dřív jedl zeleninu dobře. Napadlo mě, že už prostě není miminko, aby všemu hned mohl důvěřovat bez předchozí vlastní kontroly a že by si ty jednotlivé ingredience mohl sám prozkoumat dřív, než se smíchají a třeba mi pomoci i jídlo připravit.
Když jsme spolu s Kubou připravovali těstovinový salát, tak ho zaujala konzerva kukuřice a v rámci ochutnávání ji třetinu sám lžicí snědl. Stejně tak spořádal porci suchých těstovin, samostatného hrášku a dresinku na salát. Vypadalo to, že to funguje.
Jednotlivé ingredience jsme smíchali a…… opět jsem si těstovinový salát mohla jíst sama…
I následující den Kuba separoval hrách i kukuřici ze salátu na kraj talíře a do těstovin dvakrát kousnul, že je chce spíš „čistý“. Přísahám, že jsem už měla chuť prorazit hlavou zeď…

No nic, příště jsem byla ještě chytřejší a vyrovnala ingredience odděleně na Ezpz podložku.

Přestože se mi tedy Kuba moc smál, že z takového talířku jedl, když byl přece mimino, tak mu to chutnalo a víc než vyhovovalo. Těstoviny si sám namáčel do dresinku, postupně přimíchával další zeleninu a nakonec dojížděl zbytky smíchaného salátu z misky, kde už nic neseparoval. Hurá:-) Jsem potěšená a překvapená zároveň. Silikonové podložky jsem vnímala hlavně jako blw pomůcku pro batolata, co se chtějí samy najíst, ale neumí ještě používat příbor. Dřív by mě nenapadlo, že můžou motivovat i starší dítě. Zkrátka podle motta „vím, co jím“ Kuba logicky dával na stranu to, co bylo podezřelé a co neznal. Když má možnost oddělených ochutnávek, tak to najednou zase jde a pak je i celkově víc v klidu a k jídlu důvěřivější 🙂

A ještě jeden tip pro zeleninové nejedlíky na závěr:

Zkuste přesvědčit někoho, koho má dítě za svůj velký vzor, aby před dítětem jako nic snědl nějakou zeleninu v celku.V zimě jsme šli jednou stavět sněhuláka a jelikož byl sníh sypký tak, že se nedal pořádně tvarovat, povedl se nám aspoň takový mini sněhuláček. Kuba měl připravenou ale tak velkou mrkev, že byla větší než celý sněhulák. Táta, přestože by ho normálně nenapadlo jíst syrovou mrkev, do ní kousnul, aby se zmenšila. Kuba to hned zaregistroval a po vzoru tatínka zbytek syrové mrkve snědl celý, přestože syrovou mrkev naposledy ohlodával jen jako bezzubé miminko a od té doby ji jíst nechtěl. A co víc! Je to asi čtvrt roku a Kuba si pořád říká o mrkev, jako jedl táta. Prostě každý správný chlap chřoupe syrovou mrkev a nesnažte se to Kubovi rozmluvit. A taky nikdy nepodceňujte děti jako pozorovatele!

 

Share this Post: